Pohádka nepohádka

1. kapitola – Bylo, nebylo

   Bylo - nebylo, za třemi údolími, čtyřmi lesy, sedmero řekami a za dvaceti mraveništi, kdysi byla jedna chaloupka. V ní byl velice zlý tatínek zlá matka a tudíž i velice zlé děti. Jmenovaly se Jeníček a Mařenka. Když uviděly houbu, koply do ní. Tatínek kácel strom jeden za druhým a matka topila, i když jí bylo vedro. Byli velice zlí lidé. Pak tu však byl pan 3D, jak mu lidé říkali. Byla to zkratka pro jeho dlouhé jméno, Dlouhý-široký-vysoký. Slepý byl už od narození. Lidé ho měli moc rádi. Jakmile byla nouze, pomohl jim. Nutno zmínit ještě zlotřilého prince Jája-Jů a jeho bratra Helemyše. Ten byl pravý opak svého bratra.

   Vrátíme se ale zpět k chaloupce, kde žila Mařenka s Jeníčkem. Matka onemocněla a umřela. Tatínek si tedy musel vzít jinou. Vybral si Mamku. Byla to pohledná blondýna. Ovšem později zjistil, že je moc hodná, a že pod její výchovou budou Jeníček a Mařenka hodné děti.

   „To nesmím připustit,“ řekl si. „Vyženu macechu z baráku ven.“

   Při večeři se tedy rozhodl, že svým chytrým plánem macechu vystrnadí.

2. kapitola – Tatínek vs. Mamka

   „Je to výborné, Mamko,“ řekl tatínek. „Škoda, že mne tak bolí záda. Mohl bych nasekat dříví a hlavně si lépe vychutnat tuto dobrotu.“

   „Vždyť je to hnusný,“ řekla Mařenka.

   „Jo, Mařka má pravdu. Máma uměla vařit lépe.“

   „Je mi líto vaší máti,“ řekla Mamka.

   „Mě ani tolik ne,“ řekl nevychovaný Jeníček. Mamka se zarazila.

   „No,“ řekl tatínek, kterému zatím vše vycházelo, „když vám to jídlo nechutná, tak vám uvařím já.“

   „Dobrá,“ řekla macecha Mamka. „Já tedy za tebe budu sekat dříví, když tě bolej ty záda.“

   „Schválně, kdo bude lepší.“ Mamka se začínala v chaloupce cítit osaměle. Z jejího manžela se stával zlosyn, děti byly nevychované. Musí zítra při kácení dříví odejít pryč! Jinak to nejde! Tuto zlou rodinu musí ihned opustit.

3. kapitola – Černý rytíř

   „Tak,“ řekla Mamka, „já jdu tedy na dříví.“

   „Konečně vypadla, macecha jedna,“ poznamenal vulgárně Jeníček.

   „Bude se mi po ní stejskat,“ dodala ironicky Mařenka.

   „Mě taky,“ řekl v též mínění, jako Mařenka táta.

   Mamka se vydala do hlubokého lesa. V tom slyší kopyta koně. Ohlídne se dozadu a vidí, jak jede černý kůň přímo na ní. Tak uskočila na stranu. Kůň zastavil. Z něj seskočil „černý rytíř“.

   „Dobrý den, Mamko,“ řekl.

   „Dobrý den, pane,“ odpověděla Mamka, „nemůžete dávat pozor na cestu?“

   „Ne.“

   „Taková drzost, jak se jmenujete?“

   „Já jsem princ Jája-Jů a mám vás odvést k Patovi a Matovi.“

   „Ke komu že?“

   „K pánům Laovím. Pat La a Mat La. Vy je neznáte? Mají přeci firmu A je to…, a.s. Jejich slogan je „Znáte Laovi, všechno spraví, znáte Laovi, šikuly. “

   „Neznám je. A snad ani nepoznám.“

   „Právě, že vás mám za nimi odvést. Přikázal to pan táta v chaloupce Jeníčka a Mařenky.“

   „Aha, to je ale pitomec. Ani mě nenechá nasekat dříví a…“

   „Už si ho kácí sám.“

   „Ale vždyť ho měly bolet záda.“

   „Nebolí ho.“

   „A co děti?“

   „Ty si sbírají jahůdky. No ale dost řečí a pojeďte se mnou k Patovi Laovi a Matovi Laovi.“

4. kapitola - Pat & Mat

   Tatínek kácí dříví, děti sbírají jahůdky.

   „Hej taťko,“ řekl Jeníček, „tady už nejsou jahody. Můžeme jít dál?“

   „Jo, běžte a hlavně se mi neztraťte.“

   „Jasan, čus.“

   Mezitím princ Jája-Jů unášel Mamku na koni k chaloupce Pata Laa a Mata Laa. Byla z perníku. Zastavili přímo před dveřmi. Byly z čokolády (Yam, yam). Nad nimi bylo tam logo s názvem firmy Pata a Mata.

   „Tak, Mamko,“ řekl, „zde je chaloupka tvých nových spolubydlících.“

   „Budete jim uklízet a mít nádobí, protože to neumí. Vždy kvůli těmto věcem vymyslí nějakou hovadinu.“

   „No to se tu budu mít, jako na zámku.“

   V chaloupce byl nepořádek.

   „Haló, je tu někdo?“ V tom ze schodů přiběhli. Pat a Mat! Pozdravili Mamku zamáváním. Pak jí naznačili, že má jít po schodech nahoru.

   „Umíte mluvit?“ Pat s Matem zavrtěli hlavou. „Takže jenom slyšíte.“ Pat a Mat přikývli. Mamka vešla do svého pokoje. Pat a Mat jí vysvětlili (pohybovými náznaky), že zde bude spát a teď, že má mít nádobí, uklízet, atd.

   Mezitím Jeníček a Mařenka stále sbírají jahůdky. Už však daleko od tatínka. V tom vidí perníkovou chaloupku se dveřmi z čokolády. Jeníček ihned vylezl na střechu. Mařka šla za chalupu chytat perník. V tom vyšel Pat a Mat z chalupy a začali máchat rukama. Bylo to však marné, jelikož jim Jeníček vůbec nerozuměl a volal na ně pouze: „Cože? Nerozumím vám.“ Pat a Mat se naštvali. Vyndali z baráku žebřík a chtěli vylézt na střechu. Byl však krátký. Mamka se dívala, jak postupně skoro všechny věci vynesli ven. Vrtěla hlavou. Šla se tedy podívat před chaloupku, co se děje. Vidí, že je na střeše Jeníček.

   „Jendo, okamžitě dolů!“

   „Sakra co tu zas ta macecha dělá!“

   „Povídám ti pojď dolů.“

   „Povidám ti pojď ty nahoru.“ Takhle se to opakovalo asi desetkrát. Pat a Mat na ně neustále koukali. V tom byl slyšet dupot koňských kopyt. Na lesní cestičce se objevil bílý kůň a na něm tentokráte bílý rytíř. Za ním seděl jakýsi robot, který byl snad ze všech geometrických těles.

5. kapitola - Oh, happy end

   Kůň zastavil, jako ten černý, před dveřmi. Z koně sestoupil princ Helemyš a pan 3D (Dlouhý, široký, hluboký).

   „Co se to tu děje?“ zeptal se pan 3D.

   „Chci sundat Jendu ze střechy, ale on nechce,“ odvětila Mamka.

   „Tak s tím si poradím.“ Střecha se prohnula a Jenda vletěl panu 3D přímo do náruče. V tom se stalo něco neuvěřitelného. Jenda poznal dobro a stal se dobrým člověkem.

   „Pane 3D,“ řekl Helemyš, „ ale teď musíme přeci předělat mého bratra v klaďase.

   „Ta každého se dostane,“ řekl Jenda, „teď musíme udělat dobrou i Mařenku.“ Tak Jeníček došel pro Mařenku a pan 3D ji udělal dobrou. Pak přišel k chaloupce i tatínek.

   „Uf, děti,“ řekl, „už jsem se o vás bál.“

   „Vidím,“ řekl 3D, „že i vy máte dobré srdce.“

   „Já? Já jsem zlej.“ Ovšem pan 3D ho začal honit. Tatínek se ale nemohl ubránit dobru. Teď už zbýval jen Jája-Jů. Helemyš s 3Déčkem nasedli na koně. Jája-Jůa našli u jedné skály.

   „To si ty bratře,“ řekl Jája-Jů a vytáhl meč.

   „Ano,“ řekl a vytáhl také meč. Pan 3D sesedl z koně a nechal bratry bojovat. Oba bratři se nakonec rozloučili v boji se životem. A jelikož už nežili, tak všichni žili šťastně až do smrti.

Pohádka nepohádka -2-

-Poslední zlá bytost-

1. kapitola  – „Děkujeme, odcházíme.“

  Mamka už poněkud zestárla vlasy ji trochu zešedivěly. Pat a Mat ji už opustili, jelikož se svou firmou A je to…, a.s. odjeli do Ameriky a vydělávají. Na Mamku si naštěstí občas vzpomenou.  Mamka i Jeníček s Mařenkou poněkud zestárli. Oba, stejně jako Pat s Matem, opustili les a odjeli do města. Taky vydělávat. Tatínek Jeníčka a Mařenky tedy zůstal sám, ale po chvíli ho to omrzelo a odjel taky do města. Založil si firmu Tatínek, s. r. o. Tudíž stejně, jako předchozí čtyři jmenovaní, jel vydělávat. Jen pan 3D a Mamka zůstali v lese. Ale pan 3D pořád musí pomáhat lidem a je proto pořád pryč, takže se dá říci, že Mamka naprosto osaměla.

   Ale popišme si odchod všech, co odjeli. Mamka jim upekla dort nacestu.

   „Děkujeme, měj se tu pěkně,“ řekli a odjeli.

   Mamka se vždy rozbrečela, když jí někdo opouštil, protože byla ráda, když měla menší společnost, a říkala: „Není zač, mějte se také pěkně.“ A vždy se vysmrkala do svého vyšívaného kapesníku. To potom vždy pět stromů padlo. Po té si zalezla do chaloupky a pořád ještě vzlykala. No, a teď uvažuje o tom, zda by neměla letět do Ameriky za Patem a Matem Laovými, aby jim pomohla. Jak si tam můžou sami poradit. Určitě zase vymysleli nějakou hloupost.

2. kapitola - Křemílek a Muchomůrka

   Mamka tedy byla v lese už sama. Tedy alespoň si to myslela. Jednoho dne totiž někdo začal loupat perníček. Mamka vyšla ven a povídá? „Kdo pak mi to tu loupe perníček?“

   „To Křemílek a Muchomůrka,“ dostala Mamka odpovědi. Mamce relativně vadilo, že jí Křemílek s Muchomůrkou ujídali ze střechy. Odešla zpět dovnitř.

   „Konečně zmizela,“ řekl Křemílek

   „To jo,“ dodal Muchomůrka. „Můžeme zas louupat perníčky.“ Jenomže jakmile to dořekl, viděli oba skřítci Mamku ve dveřích, jak drží v ruce koště.

   „Dolů, vy zloději perníku. Ještě mi sníte chalupu.“ Křemílek a Muchomůrka Mamku poslechli a slezli ze střechy.

   „To jsme toho zas tak neudělali. Snad nejsi zlá.“

   „Já? Teď už není nikdo zlý. Panu 3D se to povedlo. To na co všichni čekali. Už není nikdo zlý.“

   Křemílek s Muchomůrkou se na sebe podívali a pak řekli: „My známe jednu zlou bytost. Žije v rybníku, jménem Vrčálník.“

   „A kde takový Vrčálník?“ zeptala se Mamka.

   „Za mlhou tak hustou, že by se dala krájet,“ odpověděli Křemílek s Muchomůrkou. „Teď už ale musíme jít. Do pěti musíme být totiž v doupěti.“

   „A jak se ta zlá bytost jmenuje?“

   „Rákosníček.“ Mamka poděkovala a oběma dala na rozloučenou pusu. Muchomůrka se celý začervenal.

3. kapitola - Souboj dobra a zla

   Rakosníček byla malá zelená oblůdka s velkýma ušima. Kdysi dávno byla hodná. Jeden černokněžník jí udělal ale zlou. Od té doby Rákosníček znečišťuje svůj rybníček.

   Mamka už na něj vyrazila s vidličkou a sítí. Protože Mamka měla dlouhé nohy (Pan 3D jí radil, aby se stala modelkou, ale Mamka odmítla), byla u Rákosníčka rychle. Ovšem jí to chvíli trvalo, než se dostala až k rybníku, protože jít mlhou tak hustou, že by se dala krájet a ještě k tomu hledat nějaký Vrčálník bylo poměrně náročné. Rákosníčkův dům byl ve výšce tři metry. Stál na kmenu jednoho starého stromu. Mamka po tom kmeni vylezla. Pak zaťukala na dveře. Rákosníček zrovna objetval.

   „Dále,“ zaskřehotal Rákosníček. Mamka vešla dovnitř. Viděla, jak se Rákosníček nacpává borůvkovými knedlíky. „Co tu chceš?“

   „Jsi zatčen, jako poslední zlá bytost, Rákosníčku!“ oznámila Mamka Rákosníčkovi novinu.

   „Chceš mi vyhrožovat, ty pytle rejže?“ odvětil neslušně Rákosníček. Máma se na Rákosníčka vrhla s vidličkou a sítí. Rákosníček do sebe rychle nakopal poslední tři knedlíky, vzal si talíř jako štít, popadl nůž a začala nelítostná bitva. Nakonec i přes všechnu Mamčinu snahu provedl Rákosníček první lesní defenestraci. Mamka sletěla z okna přímo do špinavého Vrčálníku. Celá mokrá a špinavá se odtamtud vyškrábala. Rákosníček se jí ještě vysmál. Tím zahájil první lesní válku.

   „Takhle to nepůjde,“ řekla si Mamka, když byla daleko od Vrčálníku na cestě domů. „Musím ho chytit do sítě a počkat na Pana 3D, aby ho proměnil v bytost hodnou.“

   Mamka si sedla na pařez poblíž jedné jeskyně.

   „Ho, ho, hó,“ ozvalo se z nenadání. Před Mamkou se objevil zarostlý muž s hnědým vousem.

4. kapitola - Rumcajs se mstí

   „Dobrý den, pane,“ řekla Mamka.

   „Dobrý den, krásná dámo,“ odvětil loupežník. „Já jsem loupežník Rumcajs.“

   „Já jsem zas Mamka. Posaďte se vedle mne, chcete-li.“

  „To já moc rád,“ řekl Rumcajs a prohrábl si vousy. „A co tady pohledává tak krásná pana, jako vy?“

  „Asi vás to zarazí, ale pokouším se zastavit poslední zlou bytost.“

  „Mě zas vyhnali kdysi z města. Od té doby tam už nechci ani vkročit. A s tou zlou bytostí vám klidně pomůžu.“

   Tak si tedy vzal svou pistoli na žaludy a vydal se společně s Mamkou za Rákošníčkem. Jelikož byl Rumcajs gentleman a chtěl udělat dojem, vzal Mamce síť a vidličku. Když došli až k Rákosníčkovýmu domku. Když oba dva vyšplhali nahoru, Rákosníček večeřel. Rumcajs vykopl dveře a ukopl si palec. To ho však neodradilo a namířil na Rákosníčka svou pistolí.

   „Vzdej se,“ řekl.

   „Nikdy!“ odpověděl Rákosníček a popadl nůž. Rumcajs ale noži ustřelil čepel a tak se musel Rákosníček vzdát. Mamka na něj hodila síť.

   „Tak a teď už jen zavolat pana 3D.“

5. kapitola - Zvonec a konec

   Rákosníček se všemožně škubal v síti. Ven se však nedostal. Mamka zatím přivolávala pana 3D. Ten po chvilce přiletěl.

   „Co mi chcete, Mamko?“ zeptal se pan 3D.

   „Porazili jsme poslední zlou bytost,“ odpověděla slavnostně Mamka.

   „To se na to podívejme, Rákosníček.“ Zelná oblůdka na něj vyplázla jazyk. Ale pan 3D si toho nevšímal a vyslovil zaklínadlo: „Abraka čabraka na starý babraka, čáry máry pod kočáry – fuk! Ať je z tebe hodný kluk!“ Vtom se Rákosníček proměnil opět v hodnou bytost. Mamka se pak rozloučila a s Rumcajsem odešli do perníkové chaloupky.

   Po několika letech se Mamka s Rumcajsem vzali a měli spolu dítě, jménem Cipísek. Pat a Mat se nakonec naučili o sebe postarat a posílali Mamce spoustu dopisů. Tatínek, Jeníček a Mařenka se měli ve městě také dobře. A pan 3D? Ten stále pomáhal lidem a občas přišel k Mamce na koláč.