Global warming aneb zkáza lidstva

   Všechno se to událo nesmírně rychle. Ve večerních zprávách byly hlášeny další oběti. Důchodci a starší lidé již z planety téměř vymizeli. Každý den byla biozátěž třetího stupně. Ve všech koutech světa nebylo méně jak pětadvacet stupňů Celsia. Ovšem nikdo to nebral vážně. Nikdo nedbal na zaplavená pobřežní města. Absolutně nikomu nevadilo, že těch 14 miliard lidí, co jsou na světě, postupně vymírá. Nikomu, až na hrstku rozumných lidí. Jen těm se vytratil úsměv z tváře. Ta hrstka lidí byla jak potkani, kteří věděli, co se stane, když vlezou do pastičky na ně. Zato ostatní byli pouhé myši, jež si neuvědomují, co se stane, když vlezou do myší pasti.

   Byl horký slunný den 31. září 2099. Otec seděl v pokoji s ultrazáclony a díval se na polední zprávy. U toho se napájel jakési alkoholické červené tekutiny a jen valil oči. Jedna zpráva horší než druhá. Celé Nizozemsko s částí Belgie pod vodou. V supermoderní televizi padl záběr na uklízející roboty, jenž nasávají vodu. Najednou někdo zazvonil. Otec začal něco mumlat a dveře se otevřely - naprosto sami! Ovšem pošťák (kupodivu lidský), který vstoupil, tam dělal, jako kdyby se nechumelilo.

   "Doporučený dopis z matriky," oznámil pošťák. Otec dopis uchopil a pošťák odešel. Otec - celý skleslý - usedl na gauč značka Moderno a začal tiše vzlykat. Pak do sebe kopl alkoholickou tekutinu a opil se až do němoty.

   Když večer přišly děti - devatenáctiletá dívka a chlapec - první, co spatřily, byl dopis. Jakmile se podívaly na první řádek, začaly jim téct slzy.

   "A já ji měla tolik ráda," zavzlykala dcera. Pak obrátila zrak na otce, ležícího na pohovce celého ztřískaného. "Tati, tati, probuď se!" Když se otec nechtěl probrat, syn ihned uchopil jakési zařízení a do pěti minut přijela sanitka řízená robotem. Lidští lékaři nabrali otce na elektronická nosítka a kvapně s ním odjeli.

   Dcera pak zapla večerní zprávy. Oběti dnešního dne se odhadovali na miliardu.

   "Jestli to takhle pude dál, lidsvto vymře!" poznamenal suše syn.

   "Nedá se to zastavit," řekla dcera pochmurně. "Bůh nás trestá za naše velké hříchy! Nejdřív matka a teď jistě i otec!" A opravdu: po půl hodině se z té věci, kterou zavolal syn sanitku, dozvěděli, že jim otec umře.

   O měsíc později už byste mohli spatřit tento dům naprosto prázdný. Bylo již jen málo obydlených domů a byla už jen otázka času, kdy lidstvo vyhyne. Globální oteplování a chyby lidstva donesly zemi (nebo spíše životu na zemi) zkázu.