Královna vloček

   Kdysi dávno žila jedna dívka. Toužila celý život spatřit poslední sněhovou vločku. Nikdy ji však nespatřila. Každý chtěl tu nebohou dívku potěšit. Nikdo jí ale nemohl pomoci. Její touha byla taková, že odešla na dalekou Sibiř. Doufala, že právě tam poslední sněhovou vločku spatří. Ale v jejím tenkém oblečení v ukrutném mrazu mezi vlky a medvědy, nemohla přežít.

   Za sto let se stalo něco zvláštního. Uprostřed Sibiřského kraje se nacházel malý pahorek. Kdysi tam sídlila smečka vlků, ale dnes je tam někdo jiný. Na onom pahorku vládne Královna vloček. Byla to právě ta dívka, co umrzla nedaleko odtud. Podle legendy se královnou vloček může stát pouze ta dívka, co miluje sněhové vločky ze všeho nejvíce.

  Královna vloček zbožňovala ukrutné mrazy. Ovšem netušila, že zvířata nebudou mít co jíst.

  „Dobrý den, vaše výsosti,“ pozdravil jeden vlk.

   „Dobrý den vlku. Co ode mne žádáš?“

   „Mám hlad. Nejedl jsem téměř celý týden a už mělo být tepleji. Teď kvůli tomu všechna zvířata ještě spí. Dej pryč všechen sníh a zvyš zde teplotu.“

   „A proč? Nemůžu nechat roztát všechen sníh. Ztratila bych veškerou svoji moc. Jestli máš hlad, tak si sbal kufry a odtáhni na jih, kde skoro žádnej sníh nemáš.“

   „Ty tedy neodstraníš sníh?“

   „Ne, neodstraním!“

   „Jak chceš. Všichni vlci, na ní!“

   Královna seslala na vlky veškerý sníh. Oni však vzdorovali. Najednou královna cítí, že nemá šanci. Snažila se všechny vlky zmrazit, ale vlci ji nakonec porazili. Královna zemřela. Začal mizet všechen sníh. Ovšem po roce se sníh vrátil. A s ním i nová Královna vloček.