Operace Stoprebel

1. Problémy glomů

   Nacházíme se v galaxii Andromedě. Konkrétně v soustavě Kontraplea. Je to jedna z nejunikátnějších soustav v celé galaxii. Všechny planety v soustavě jsou obydleny. I ta nejblíže u slunce. Žíjí tam zvláštní organismy, které dýchají oxid uhličitý, který je součástí tamní atmosféry, a vylučují draslík. Jsou přizpůsobeny životu v extrémních podmínkách. Nejlépe vyvinutý živočich se nazývá glomus. Byl to tvor hnědé barvy. Své červené oči měl na břichu, protože hlavu neměl. Nad očima se nacházela tlama s ostrými zuby. Nosní dírky měl na takových podivných nohou. Ruce měl trochu více, jako člověk. Až na to, že měl pouze tři prsty. Jejich planeta však nebyla svobodná. Vládce musel poslouchat rozkazy z hlavní planety soustavy – Warmy. Na té planetě žili stvoření více podobná lidem. Warmové měli hlavu, trup, dvě ruce a dvě nohy. Oči, nos – všechno na hlavě. Jen měli čtyři prsty a kůži bílou. Byli poněkud vyvinutější než člověk. Měli také mnoho robotů, vyvinuli mnoho vesmírných korábů a díky jejich vyspělosti se jim povedlo ovládnout soustavu.

   Na ostatních planetách byl život primitivnější než na planetě glomů a na planetě Warma. Na tzv. planetě kyslíku žijí pouze velcí členovci.

   „Jsme nepředstavitelně terorizováni vládcem Potensem. Nedá se to vydržet,“ vyličoval Jovovi Veklovi král planety glomů.

   „Hm,“ zamyslel se Jova Velko. „Měl bych pro vás jedno řešení.“

   „Jaké?“

   „Jediná naděje na to, abyste vysvobodil svou planetu, je ta, že se zmocníte celé soustavy.“

   „Ale jak? Jak my můžeme ovládnout soustavu, když nedokážeme vůbec nic proti Potensemovi.“

   „S tím jsem počítal. Vím, že dostat se k němu je prakticky nemožné. Ale přeci jen je tu řešení.“ Jova ukázal směrem k vchodu do místnosti. Uprostřet dveří stál jakýsi robot. Byl celý bílý. Na místě obličeje měl černé sklíčko. Po těle měl několik knoflíků. Na místě nohou měl kola, která mu umožňovala pohyb.

   „Hm, zajímavé řešení. A co taková věc dokáže?“

   „Pozorně se dívejte.“ Z ruky robota se vysunula laserová pistole. Robot namířil na okno a vystřelil. Okno se rozletělo na kousky.

   „Dobré,“ vychvaloval si vládce glomů, „velice dobré.“

   „A to není vše,“ řekl Jova. „Když na robota vystřelíte, nic se mu nestane.“

   Glomus poděkoval a Jova Velko odešel ke svému vesmírnému korábu. Tam na něj čekal jeho přítel Moj Pástr. Podíval se na Jovu.

   „Tak co? Přijal to?“

   „Ano,“ odpověděl Jova svému příteli a nastoupili do kosmické lodi. „Nechal jsem mu tam robota i s jeho stíhačkou.“

2. Budování základny

   „Konečně ukončíme trápení a terorizování ostatních tvorů v soustavě.“

   „To jo. Glomové se teď možná stanou svobodní. Musíme však nasadit všechny naše koráby proti Potensemovi.“

   „No možná bych s tím ještě chvíli počkal.“ Moj se zamyslel. „Zatím bychom poslali našeho robota H-200 na několik výprav proti pár městům, a pak by se třeba Potensem rozhodl vyhlásit glomům nezávislost, nebo svobodné jednání.“

   „Máš pravdu Moji Pástre. Možná počkáme, jako odpoví Potensem na naší výstrahu.“

   Moj s Jovem odletěli na planetu Warma, kde si museli opatřit několik věcí na vybudování základny na glomské planetě. Měli totiž málo součástek na laserová děla. Několik věcí museli kvůli financím ukrást. Ale nebyly to nějaké extra krádeže.

   Po několika týdnech se vrátili zpět na onu planetu s podmínkami takovými, že by na ní člověk ihned zemřel. Warmanové však podmínky snášeli bez jakýchkoliv problémů.

   Budování základny již bylo z části rozděláno, ale na pořádnou výstavbu se muselo čekat na velitele celé akce – Jova a Moje. Když stavba začala, mohlo oko spatřit tvar základny. Dvě obdélníkové haly dominovaly. Mezi nimi stál obrovský sklad se zbraněmi, na kterém byla jakási kopule. Tam se akce řídila. V druhém patře kopule byla ona laserová děla, která z budovy vyčnívala.

   Když už byla stavba dokončena, mohl být vyslán válečný robot H-200 na svou misi. Jeho úkolem bylo udělat několik menších teroristických útoků na planetě Warma. To by podle Moje mělo zastrašit Potensema a ten by vyhlásil glomům nezávistlost.

3. H-200 útočí

   „Je to hrozné, pane,“ řekl Potensemův sluha. „Lid už to nevydrží. Musíme vypátrat, kdo tu zrůdu poslal. Terorizuje celou naší planetu.“

   „Pokuste se vyslat všude průzkumná vozítka. Nedopustím, aby se někdo zmocnil naší říše.“

   „Pane,“ přiběhl druhý sluha, „přijela sem neznámá stíhačka.“

   „Co se v ní nachází?“ otázal se Potensem

   „Nějaký robot.“

   „To bude on! Honem musíte odsud uniknout, pane.“

   „Dobrá. Připravte mi můj koráb a pokuste se toho robota zneškodnit.“ Potensem vyšel tajným východem.

   Mezitím si veškeří hlídači a ochranka připravili zbraně. H-200 vystoupil ze stíhačky. Ochranka na něj číhala a hned na něj všichni vypálili. Jeho kolům, ani jiným jeho součástkám se nic nestalo. Ochranka čekala, co se stane. Z ruky robota se vysunula pistole a několika ranami mohl bezpečně projít dál. Prošel jakousi chodbou. V další místnosti na něj čekali vojáci. Všichni ale v několika vteřinách leželi na zemi mrtví. Když H-200 došel až do místnosti Potensema, nikoho tam nenašel. Po té prohledal zbytek paláce a pak se vrátil s nepořízenou ke stíhačce. Jenomže ho obkličovali warmské letouny. Jeden vpálil do robotovy hlavy. Ten se zakymácel a spadl na zem. Vojáci v letounech si mysleli, že už mají vyhráno. Ale H-200 se zvedl a než se vojáci vzpamatovali, byl ve stíhačce. Všechny letouny sestřelil a odletěl pryč.

4. Pátrání po robotovi

   „Moji, dostal si už zprávu od našeho robota?“

   „Ne, Jovo. Nic ještě nepřišlo.“

   „Himbajs, co se tomu robotovi mohlo stát. Koukni se na radar.“ Moj přikývl a podíval se na radar.

   „H-200 je stále na planetě Warma. Moment, ještě se podívám do záznamů. Možná, že se mu něco stalo.“ Moj něco ťukal do počítače. Pak vykřikl: „Stíhačka našeho robota byla poškozena.“

   „To ještě nic neznamená,“ řekl Jova.

   „Dám mu příkaz, aby se vrátil.“

   Po dvou týdnech se H-200 stále nevracel. Jovovi se to zdálo divné. Kde je problém? Ve sledu těchto událostí se stala špatná věc pro tuto akci. Průzkumné vozítko U-391 spatřilo základnu. Glomská četa ho zničila, ale zjistilo se, že zprávu odeslal.

   „Nastali pro nás špatné chvíle,“ řekl Jova královi glomů, když mu podával hlášení. „Ale věřím, že až stáhneme našeho H-200, že se nám podaří ubránit naší základnu.“

   „Ale vždyť se H-200 nevrátil,“ odpověděl glomský král. „Měli byste se ho pokusit najít.“

   „Máte pravdu. Ihned vyšleme naše stíhačky a zahájíme po H-200 pátrání. Měl byste ale letět s námi. Moj tady zůstane a bude hlídat naší ohroženou základnu.“

   „Dobrá poletím. Ale slibte mi, že toho robota najdete.“

   „Spolehněte se, mocný vládce.“ Několik vesmírných korábů bylo tedy vysláno na pátrání po robotovi. Nikdo netušil, co se s robotem stalo. Na rozkazy neodpovídal. Jedno bylo jisté. Stalo se něco divného.

5. Glomové odhaleni

   Mezitím byl Potensem na okraji soustavy. Prozatím tam byl v bezpečí před atentáty.

   „Pane,“ řekl jeden ze sluhů. „Zjistilo se, že na planetě Crulix, kde žijí glomové je vybudována tajná základna. Podle nás se jedná o nějaké rebeli, protože několik minut po odeslání bylo vozítko zničeno.“

   „Hm, zvláštní. Jediná zpráva a už mi všechno začíná docházet. Robot je jistě od nějakého warmana. Glom by totiž něco tak ničivého nedokázal sestrojit. Základna bude zřejmě od těch, co robota vlastní. Sluho?“

   „Ano, pane?“

   „Nyní připravte plán naší operace. Piště si – bod jedna: Zaútočíme s naším korábem na základnu. Bod dva: Zaměstnáme pracovníky základny natolik, aby si nevšimli naší posily, což bude asi třicet stíhaček. Bod tři: Lidé z našeho korábu vniknou do základny a pracovníky i s velitelem rebelské akce zatknou.“

   „Dobrá, hned dám vědět našim mužům.“

   „Jo a nezapomeň, že vyrazíme hned teď. Musíme vytřepat z glomů, proč začali terorizovat naši planetu.“

   „Pane! Pane!“ přiběhl další sluha. „Téměř celé hlavní město bylo zničeno tím robotem. Přežilo jen několik warmanů. Robot už zahájil útok na druhé velké město. Armádě se nedaří ho zadržet.“

   „Ale ne! Ihned nažhavte motory. Musíme se k těm glomům dostat dříve, než ten robot zničí celou soustavu.“

6. Útok na robota

   Jova se s glomským králem blížili k Warmě. Už byli připraveni vniknout do atmosféry. Když úspěšně atmosférou pronikli, přistáli na troskách hlavního města.

   „To je strašné,“ řekl Jova, když vystoupil ven. „Nic takového jsme mu nepřikázali. Musel se úplně pomátnout. Ale jak?“ Jova si na svou otázku nakonec dokázal najít odpověď. Byl odolný pouze menším laserovým zbraním. Když ho někdo zasáhl silnější zbraní do jeho hlavy, mohlo se stát, že se porouchá. Jova nevěděl, že někdo opravdu strefil robota do hlavy, a že se díky tomu poškodil. Jova se vrátil zpátky do korábu.

   „Co se děje?“ zeptal se ho vládce, když ho viděl rozesmutnělého.

   „H-200 je poškozen. Teď si dělá naprosto, co chce, nedbajíc na naše rozkazy. Musíme ho najít zajmout a opravit. Když to s ním bude hodně zlé, tak i zničit.“

   „Co tedy teď podle vás máme dělat?“

   „Musíme vyslat naše stíhačky k našemu robotovi.“ Teď Jovovi došlo, že ho musejí zničit. „A až se k němu dostaneme, budeme ho muset sestřelit. Není jiná možnost. Asi se opravit nenechá. Tudíž ho tedy zničíme.“

   „Ale jak? Vždyť je nezničitelný.“

   „Těžký předmět ho rozmačká napadrť. Nic jiného se bohužel nedá dělat. Možná jen laserová děla přímo do jeho hlavy.“

   Po deseti minutách už byly stíhačky připraveny. Vydaly se za robotem, který teď ohrožoval celou soustavu. Válečná flotila spatřila jeho stíhačku u velkoměsta. H-200 prolétal mezi obydlími, připomínající mrakodrapy. Na silnicích jezdili auta s iontovým pohonem. Flotila si to mířila přímo k robotovi. Jovova salva byla dobře mířená, ale H-200 se jí vyhnul. Než se levé křídlo flotily nadálo, byly jejich stíhačky slisovány. H-200 na ně shodil horní část jednoho mrakodrapu. Jova, který byl ve středu flotily, se společně se svými druhy snažil stíhačku zasáhnout. Ale robot si zapnul ochranný štít, který se nepodařilo zatím glomům prorazit. H-200 kličkoval stále mezi mrakodrapy. Do některých glomové narazili. Jovova nakonec asi se sedmi stíhačkami ochranný štít prorazili. Lasery lítali všude kolem. Sedm stíhaček kolem Jovi byly během několika minut fuč. Nakonec H-200 zasáhl i tu Jovovou. Tomu se podařilo ještě před tím, než jeho stíhačka vzplála, odeslat vzkaz Mojovi.

7. Základna v ohrožení

   „Moji, Moji!“ utíkal jeden glom rychle za Mojem. „Dejte si to do uší a poslouchejte.“ Moj si položil do uší robotický přehrávač, sluchátka si dal do uší a pozorně poslouchal.

   „Moji, umírám. H-200 má poruchu v systému. Je hrozbou celé soustavy. Jestli ho nezničíte, ovládne nás!!!“ Pak se v sluchátku ozvala děsivá rána.

   „To je strašné,“ řekl si Moj. Ovšem sotva se uklidnil, ozval se jeden robot, pozorujíc radar.

   „Neznámý objekt se přibližuje k naší základně!“

   „H-200!“ vykřikl Moj. „Připravit k útoku!“

   „Pane,“ začal zas robot, „to –“

   „Teď ne, 2U-TEKU.“ Celá základna se rozburácela ohlušujícím jekotem. Byla to poplachová siréna. Glomové společně se dvěma roboti, které Moj vyrobil, vběhli do hal a rychle nasedli do stíhaček.

   „Koráb prolétá atmosférou!“ V mžiku se otevřela hala a všechny stíhačky se vrhly na vesmírný koráb. Ten byl po chvilce obklíčen a značně poškozen. Jeho posádka byla donucena se vzdát. Koráb přistál v jedné z hal. Vylezl z ní sám Potensem a několik jeho mužů. Byli odvedeni glomy do řídící kopule. Moj byl velice překvapen, když spatřil Potensema.

   „Vítejte na naší základně, pane,“ pozdravil Moj.

   „Dobrý den. Nemáte nejmenší šanci. Za chvíli sem přiletí spoustu mých stíhaček, které vás rozpráší na kusy.“

   „Hm. Naše laserová děla si už nějak dokážou s vašimi stíhačky poradit. Muška mých dvou robotů je neomylná. Já se postavím za dělo třetí a to pak bude teprve tanec.“

8. Potensemova flotila

  Po chvíli už byla na radaru zachycena flotila stíhaček. Po pěti minutách už pronikali atmosférou planety. Moj se svými dvěma roboti typu 2U byl připraven. Glomové ve stíhačkách také čekali na pokyn. Laserová děla po chvilce sestřelila první stíhačku. Rozpoutala se nelítostná bitva. Ubohý Potensem vše sledoval z povzdálí a viděl, jak jeho flotila zaniká. Laserová děla působila stíhačkám největší problém. Posledních dvacet stíhaček se však jejich střelám dařilo vyhýbat. Teď přišel čas pro glomy. Ty se svými stíhačky vyrazili na zbytek Potensemovy flotily. Posádka warmské flotily byla poněkud lepší než glomové. Ale protože byli glomové ve značné přesile, po několika minutách byla flotila zničena. Moj se zaradoval. Otočil se směrem k Potensemovi.

   „Tak a je po nich, milý vládče.“

   „Co se mnou chcete dělat?“

   „Mám pro vás výborný obchod. Společně s námi se vrátíte na Warmu. Tam vybudujeme ohromnou základnu, jejíž součástí bude i zázemí pro lidi ohrožované naším robotem. Vydáte se s do bitvy proti našemu robotovi a až zvítězíme, budete pro lidi hrdina, který zničil nejobávanějšího teroristu všech dob. S naší pomocí se stanete miláčkem soustavy a vy dáte na oplátku všem planetám nezávislost a z naší soustavy se stane mírumilovný a krásný svět.“

   „Prosím, mohl byste mi vše vysvětlit.“

   „My vám pomůžeme zničit našeho robota, který se doslova pomátl a začal, nedbajíc na naše příkazy, ničit celou Warmu. Za to, že vám pomůžeme, nabídnete glomům nezávislost.“

   „Vy jste vyráběli tuhle nestvůru jen proto, abyste pomohli glomům k nezávislosti?“

   „Ano. Nemohli jsme se dívat na to, jak je utlačujete.“

   „Uznávám. Jen proto, že jsem chtěl být vládce celé soustavy, zemřelo tolik lidí. Ach, to je hrozné.“

   „Myslím, že chyba je i na mé straně. Měli jsme jít diplomatickou cestou. Ne hned válkou. Je mi velice líto, co jsem s mým přítelem Jovem způsobil.“

   „A kde vlastně je?“

   „Zemřel, když chtěl zničit našeho robota.“

   „Musíme si uvědomit, že válka je nevyhnutelná. Robot začne vyrábět své klony. To je předem jisté. Možná ale, že se díky svým klonům sám zabije. Každý bude chtít být vládce soustavy.“

   „Věřím, že díky společným silám roboty porazíme a osvobodíme soustavu od těchto nečistot.“ Moj dopověděl a ihned dal rozkaz, aby se naložily veškeré zbraně a věci na základně a po té stíhačky v západu tamního slunce z planety glomů odletěli. A doufali, že se jim povede soustavu zachránit.