Klíč k ovládnutí světa

Kapitola první - Vyšetřování bomby na Staroměstském nám.

---„Pozor! Všichni pryč!“ zakřičel pyrotechnik na Staroměstském náměstí. Všichni lidé se na náměstí ihned rozutekli. Za varujícím pyrotechnikem běžel druhý pyrotechnik.

---„Honem, musíme to odškodnit!“

---„Vítáme vás na zprávách ČT1. Na Staroměstském náměstí dnes v 18:05 byla pyrotechniky zneškodněna bomba. Chvíli po zneškodnění dorazila na místo naše kolegyně…,“ pak muž, co se na televizi díval, ji vypnul.

---„HA, HA,“ zasmál se muž, co sledoval televizi. Jmenoval se Rostislav Divous. „Tak tohle se mi povedlo. Nejprve se mluvilo o tom, jak jsem zdrhnul z blázince, a teď jak jsem nastražil na Staromáku bombu. CHA, CHA, CHA. Policie si se mnou jistě neví rady. Cha, cha, cha. Neví, kde jsem. Cha, cha, to je legrace. A neví, že chci…“

---V poledne dalšího dne se snažili na policii zjistit co nejvíce informací o bláznovi Divousovi. Na stanici byl taky významný detektiv Rukavička známý velkým černým knírem a kytičkovaným kabátem.

---„Před týdnem utekl z blázince,“ oznámil detektivovi jeden policajt. „Pracovníci ústavu říkají, že chce prý ovládnout svět.“

---„Jak vypadá?“ otázal se policajta detektiv Rukavička.

---„Asi takhle,“ odpověděl policajt a nakreslil propiskou napodobeninu Divouse.

---„Vypadá jako nosál a ušoun všeobecný zároveň.“

---„No, já moc talentu na kreslení nemám.“

---„Tak co? Jak vám to jde?“ pozdravil policajta a detektiva policajt Vítek. Jak se mezi policajty říkalo: Vítek s vykuleným obličejem. Ten doprovázely jeho nevinné modré oči. „Musel jsem koupit prkna na police. Zítra mám v plánu je přidělat Pepince do pokojíčku.“

---„Hm, hm. No ale zpět do práce,“ nabuzoval policajty Rukavička. „Už jsme toho dost zjistili. A taky…“

---„Já jsem nakreslil jeho podobiznu,“ pochlubil se policista „malíř“.

---„HA, HA, HA,“ zasmál se Vítek. Policajta „malíře to trochu naštvalo. Ne jen to, že se mu obrázek nepovedl, ale i to, že nemá talent.

---„No tak se mi to nepovedlo - a co?“ urazil se.

---„To nechte plavat. Zpět k případu.“

 Kapitola druhá - Kniha v soše svatého Václava

---Policajti (a detektiv) se tedy dozvěděli, že Divous chce dobýt svět, bydlí někde v Karlíně, a že jeden policajt ho neumí nakreslit.

---Mezitím si Divous vyhledával na Googlu „jak ovládnout svět“.

---„Hm,“ pomyslel si, „atomová bomba, raketa,…, HA KNIHA V SOŠE SV. VÁCLAVA! TO JE ONO! Jistě tam najdu něco, čím by se dal ovládnout svět.“ Divous si klikl na odkaz. „To zní zajímavě. Co tady píšou? V jedné zemi byla jedna kniha, ve které bylo napsáno, jak ovládnout svět. Kniha byla v České zemi. Podle legendy jí ukrýval svatý Václav. NO TO JE ONO! SUPER, OVLÁDNU CELEJ SVĚT, CELEJ VESMÍR. CHA, CHA. Zítra se vydám k soše. Legendy jsou určitě vždy pravdivý.“

---Policie zatím přijela do Karlína a pátrala po Divousovi. Policajt „malíř“ si vzal s sebou náčrtek šílence.

---„Neviděli jste muže podobnému tomuto na obrázku?“ ptal se policajt nějaké osoby s pankáčem.

---„HA, HA! Co to má bejt? Neříkejte, že snad hledáte opilého mládence, který snědl slona afrického a narostli mu uši.“

---„Ne!“ urazil se policajt. „To má být uprchlík z blázince, co předevčírem nastražil bombu na Staro…“

---„To že mám být já? HA, HA, HA, HA, CHI, CHA, HU, HA, HA. Nedělejte ze mě blázna. Vlastně já jsem blázen. To asi hledáte mě, viď?“

---„Cože? To VY jste před týdnem a něco zdrhnul z blázince? To VY jste nastražil bombu na Staromáku? To po VÁS teď všude tady policie pátrá?“

---„Ještě si zapomněl, že chci ovládnout svět, a že ho chci ovládnout knihou na Václaváku. Moment, to všechno jsem asi neměl říkat, co?“

---„Vy jste Rostislav Divous?“

---„Jasná páka.“

---„Vy taky znáte tu kapelu?“

---„Jasná páka. Poslouchám totiž metál[1].“

---„Aha, tak počkejte, já jenom zavolám posily. Zatím tady počkejte.“

---„Jasně. Teda moment. Nejste vy policista?“

---„Jsem to je jasný, ne? Teda ne, nejsem policajt…“

---„Honem pryč!“

---„Honem sem posily!“

---Divous utíkal co nejrychleji k tramvaji.

---„Chyťte ho,“ pištěl policajt „malíř“ a snažil se ho dohnat. „Je to blázen, co nastražil bombu na Staroměstském náměstí.“

---„Ne, to on je blázen,“ bránil se v běhu Divous.

---„Dobrý den muži,“ pozdravil Vítek Divouse. „Promiňte, že vás zdržuji, ale neviděl jste ta…“

---„Ne, neviděl,“ odbyl Divous Vítka.

---„Vííítkuuu, to je Divous.“

---„Cože?“ divil se Vítek. Mezitím ale Divous jel v tramvaji přímo na Václavské náměstí.

---„Musíme informovat šéfa, že jede na Václavák,“ povídal udýchaný policajt „malíř“.

---„Ano, zavolám mu…Dobrý den, šéfe. Tady podpl…“

---„Co chcete?“

---„Divous prchá na Václavské náměstí.“

---„OK. Díky za info. Hned tam frčím.“

---„Uf! Štígro to tady,“ básnil policajt „malíř“.

---Velká pátrací četa se tedy vydala na Václavské náměstí. Ovšem Divous byl rychlejší…

---„Všichni pryč!“ strašil Divous lidi na Václavském náměstí. „JE TU BOMBA! Je u sochy!“ Všichni se rozutekli. „Tak a kniha je má.“

---Divous ovšem neměl hlasivky tak silné, aby na nejdelším náměstí v Praze tuto zprávu uslyšeli i lidé dole. Na to ovšem Divous nebral ohledy. Začal lézt na sochu. V tom přijela policije.

---„Jste zatčen, Divousi.“

---„Ach ne! Policie honem pryč,“ řekl překvapený Divous. To už ho ale policie měla. „Jsem ztracen. Búúúúú.“

---Tak tedy dopadl Divous. Ovšem jednoho dne zmizel z vězení. Nikdo to nechápal.

---„Záhada,“ poznamenal Rukavička. „Jak je možné, že zmizel? To se musí prošetřit. Pusťte mne, prohlédnu si vězení. Hm, beton, beton…“

---„Co se děje?“

---„POPEL! Musel se spálit a cigareta.“

---„Takže se spálil cigaretou?“

---„Ne, ty hňupe. Řekl, že si chce zapálit cigáro, ale místo toho se zapálil sám. Na psychiatrii říkali, že už neprojevuje žádné příčiny deprese. Tudíž jsme ho neposlali znovu do blázince, ale do obyčejný cely. A on se tady spálil zapalovačem … Blbí to ale ti hlídači.“